30. Význam opylovací činnosti včely medonosné pro lidstvo a přírodu

Jarmila Hodáková, 3. ročník Obecná biologie – Fyziologie živočichů

Katedra srovnávací fyziologie živočichů a obecné zoologie, PřF MU

A. Význam včely v přírodě 

V roce 1793 dokázal berlínský rektor Christian Konrad Sprengel ve své knize "Odhalené tajemství podstaty růstu a oplodnění květin", že mnohé z nich se nejsou schopny samy oplodnit. Nezbytně k tomu potřebují určité druhy hmyzu. Teolog a filolog Sprengel, který nebyl tehdy znám jako přírodovědec, poznal jak se zdá jako první význam chovu včel pro přirozený proces rozmnožování rostlin, a tím samozřejmě i pro zemědělství. Zůstalo na Angličanu Darwinovi, aby za půl století po smrti Sprengela (1816) zařadil jeho objev do dějin vývoje přírodních věd.

Před sto lety uveřejnil J.G.Mendel svou klasickou práci o výzkumu rostlinných kříženců - zakladatel genetiky. Mendel svou prací dokázal, že také dědičnost se řídí zákony vyjádřitelnými matematicky. Mendel jako přesný a přemýšlivý milovník přírody nebyl však jen botanikem s praktickým zaměřením na ovocnářství, nýbrž zároveň výkonným a v tehdejší době význačným včelařem. Zkoušel vše nové, hledal nejlepší včelu v zahraničí, aby se nakonec vrátil ke včele "domácí".

Samoopylení, opylovači 

Aby mohlo vzniknout semeno, ze kterého vyroste rostlina stejného druhu, musí se samčí buňky (pyl) dostat na samičí orgány květu (bliznu). Tento proces se nazývá opylení. Rozlišujeme samoopylení (u rostlin, které nepotřebují cizí pyl) a opylení pomocí opylovačů (vítr, hmyz). Mezi samosprašné rostliny patří např. fazole, hrách a některé odrůdy višní. Těm stačí k opylení vlastní pyl. Při opylení pomocí opylovačů se pyl přenáší z jednoho exempláře rostliny na jiný exemplář stejného druhu nebo variety. U mnoha rostlin stačí vítr (rostliny větrosnubné), u většího počtu ale tuto úlohu plní hmyz (hmyzosnubné). 

Větrosnubné a hmyzosnubné rostliny 

V naší středoevropské oblasti můžeme předpokládat, že asi 20% všech rostlin je opylováno větrem. Nejznámějšími zástupci jsou všechny druhy obilovin, jako pšenice, ječmen, oves a žito, z plodových dřevin potom líska a ořešák vlašský. Včely ale sbírají pyl i z rostlin větrosnubných, často ve velkém množství, jako např. z kukuřice. Většina našich rostlin (80%) je ale odkázána na přenos pylu hmyzem. Jsou to především naše ovocné dřeviny jako jabloně, hrušně, blůmy, švestky a třešně, ale i angrešt, maliny a ostružiny. Zemědělské kulturní plodiny jako např. řepka olejka, různé druhy jetelů, rovněž okurky; dýně a mrkev mají po opylení včelami lepší úrodu po stránce kvalitativní i kvantitativní. Totéž platí pro slunečnice, trnky a hloh bílý a v neposlední řadě i pro luční porosty. Kdyby k těmto rostlinám neměl hmyz přístup, byla by násada plodů nebo semen nulová, nebo nepatrná. Mezi hmyzem, který zajišťuje opylení hrají včely nejdůležitější úlohu. 

B. Včelí produkty

Včelími produkty nazýváme nezpracované přírodní látky, které odebíráme včelstvům za účelem uspokojování lidských potřeb. Patří mezi ně zejména med, včelí vosk, včelí jed, mateří kašička, pyl a propolis. Jejich užívaní má velký význam nejen ve výživě, ale i v léčitelství a kosmetice.

Med

Často slyšíme o včele jako o sběračce medu, tato myšlenka je ale zcela nesprávná, protože včela med tvoří. Včela sběrem nektaru z rostlin naplňuje medový váček v jejím těle. Z jedné návštěvy květu získá jen nepatrné množství. Aby naplnila medový váček velký jako špendlíková hlavička, navštíví asi 1000 květů. Po návratu do úlu začíná chemické zpracování. Dělnice začnou filtrovat med vlastním ústrojím, kde se cukry štěpí na cukry hroznové a ovocné. Nakonec med uloží do buněk plástu, kde zraje.

Zahřátím medu nad 50°C a med ztrácí hodnotné látky. Vzácnou vlastností medu je jeho baktericidní účinek, to ho předurčilo jako léčebný prostředek. Stále často diskutovaná krystalizace medu (laiky nesprávně nazývaná cukernatost) je vlastně jakýmsi ochranným barometrem kvality medu. Med, který nekrystalizuje, (s výjimkou akátových medů) byl často přehřát nad 50°C a tím byly zničeny důležité látky, které obsahoval.

K zpracovatelům medu, kteří jej do obchodů dodávají, se med dostává většinou v krystalické formě. Aby jej dokázali naplnit do spotřebitelských obalů, musí jej nejdříve roztavit. Obchodníci se s tím vypořádávají tak, že med ještě před dodáním do obchodů neustále přihřívají, což samozřejmě ničí kvalitu medu. Obchodnici i spotřebitelé by měli věnovat pozornost správnému uložení medu. Doporučená skladovací teplota je 14-16°C. Nádoby musí být dobře uzavřené, med totiž absorbuje vlhkost i okolní pachy. Nevystavujeme jej přímému slunečnímu světlu.

Druhy medu 

Medy rozdělujeme na květové a medovicové. Původcem nektaru pro „včelí“ výrobu medu květového jsou květiny v květu, původcem nektaru pro „včelí“ výrobu medu medovicového jsou mšice na jehličnanech či listnatých stromech, které sají šťávy z listů těchto stromů a jejich výměškem je právě zmíněný nektar.

Z květových medů jsou nejznámější především řepkový, vřesový, smetankový a v neposlední řadě akátový. V ovocnářských oblastech nebo oblastech s vysloveně květovou snůškou získá včelař většinou smíšený květový med, protože různé medonosné rostliny kvetou současně nebo krátce po sobě. Med ze smetanky je často smíchán s medem z ovocných stromů a lučních květin. Znalci květového medu dávají přednost právě tomuto medu, protože směs z různých snůšek dává mimořádně bohatý, a proto plnohodnotný med s vynikající vůní. V převážné většině případů je tento med světlý, v tekutém stavu zlatožlutě zbarvený. Čistý jednodruhový med, jako např. řepkový, můžeme získat pouze tam, kde se příslušná rostlina pěstuje na velkých plochách. 

Lesní med může být medem smíšeným, pocházejícím z květové a medovicové snůšky. Jednodruhový lesní med ale můžeme získat častěji, protože při medování smrků a jedlí se jedná o snůšku velmi vydatnou a kvetoucích rostlin je v tuto dobu málo, nebo nejsou žádné. Začátkem medování smrků, někdy v polovině června, kvetou v lese maliny Při odebírání tohoto medu se nevyhneme tomu, že je přimíchán i v plástech se nacházející med z jarní snůšky. Barva takového medu již není žlutá, ale přechází do světle nebo tmavohnědé. Není také tak sladký jako čistý med květový. Tento med může být ještě obohacen medovicí z dubů, javorů a jiných listnatých stromů.

Pojem medovicový med používáme tehdy, jestliže se jedná o jednodruhový med z určitého druhu snůšky. Nabídka medovice ze smrků a jedlí je v některých letech tak vydatná, že včely produkují druhově čistý smrkový nebo jedlový med. Zatímco smrkový med je světle až tmavohnědý, je med jedlový tmavý tmavězelený až téměř černý. Tyto druhy medu mají mimořádně kořenitou vůni. Z tohoto důvodu jim mnozí milovníci medu dávají přednost. Na rozdíl od medů květových a lesních neobsahují jedlové medy téměř žádný pyl. 

Med jako potravina a lék 

Protože cukry koncentrované v medu jsou invertované, může je lidské tělo velmi rychle využít (každý ví, že čistým hroznovým cukrem se dá zvyšovat tělesný a duševní výkon). Med kromě toho obsahuje mnoho dalších látek, které jsou pro člověka prokazatelně užitečné. Nikdo nepochybuje o tom, že med má pro zdravotní stav člověka velký význam. Tato zkušenost není pouze převzatá ze starých časů, platí také dnes ve věku chemie. 

Vysoký obsah invertovaných cukrů (60-70%) dělá z medu ideální zásobník energie. V této formě cukr přechází přímo do krve a zajišťuje rychlou výživu a náhradu spotřebované energie svalů. Pro tělesně těžce pracujícího člověka, a zejména pro sportovce je med ideálním zdrojem energie. Med nepotřebují ale pouze těžce tělesně pracující, i u dětí a kojenců se zdůrazňuje jeho velmi dobrá snášenlivost, nadprůměrné váhové přírůstky a v neposlední řadě snížený výskyt infekčních chorob. Tyto vlastnosti medu jsou všeobecně známy a vysoce hodnoceny. Můžeme předpokládat, že vynikající účinky medu jsou dány vysokým podílem invertovaných cukrů a obsahem minerálních látek, které se dostanou do celého těla. Především musíme jmenovat vápník, železo, kobalt, fosfor a kyselinu křemičitou. 

Pokud med tak výrazně pomáhá při fyzické námaze a prospívá dětem, není divu že jej mohou s úspěchem používat jako potravu a poživatinu oslabení a stárnoucí lidé i rekonvalescenti. U těchto lidí je totiž nějakým způsobem nepříznivě ovlivněn celý organizmus. Jednotlivé orgány, jako srdce, játra, ledviny, močové ústrojí, žaludek, zažívací trakt, plíce, krev a v neposlední řadě i nervový systém, vyžadují po přestálé nemoci nebo operaci posíleni. Vhodným doplňkem léků předepsaných lékařem je med, který působí blahodárně, protože posiluje celý organizmus a podporuje tvorbu krve. 

Dnešní moderní, často stresovaný člověk si rád vezme regenerující a uklidňující potravu, která je navíc chutná. Med znamená vždy obohacení snídaně. Jeho účinky se zvyšují zejména při konzumaci pravidelných menších dávek, jako je chléb namazaný medem, nebo lžička čistého medu. Lžíce medu rozpuštěná ve sklenici vody působí jako uspávací prostředek a urychluje opětovné usínání po přerušení spánku. Na tomto příznivém účinku medu se zřejmě podílejí vitaminy řady B, obsažené v medu. Již jako děti jsme při kašli a nachlazení dostávali teplé mléko nebo čaj s medem. Nejenže jsme se zklidnili, ale mohli jsme i lépe spát a brzy jsme zjistili, že kašel ustává a dochází k úlevě.

Při odborné kontrole a podle závažnosti onemocnění mohou med případně jíst i diabetici. Květové medy obsahují malé množství pylu a proto jsou doporučovány na léčbu pylových alergiků. Ti jsou alergičtí na pyl v „prašné“ formě. Je však prokázáno, že jeho pojídáním v malém množství tělo reaguje vytvářením obranných látek proti alergii. Takže doporučujeme užívat opatrně květový med od včelaře z okolí, kde žijeme.

Včelí vosk

Vosk byl již od nejstarších dob cennou surovinou. Přívlastek včelí uvádím proto, že prostě existuje ještě umělý vosk – vosk parafinový. Včelí vosk vytváří včely ve svých voskotvorných žlázách a používají jej jako stavební materiál. Je voňavý, hojně se užívá například k výrobě svíček.

Včelí jed

Včelí bodnutí (při kterém vniká včelí jed do těla pomocí žihadla, které se navíc při vpichu v kůži malým háčkem zaklesne) způsobuje otoky různých velikostí. Ty jsou závislé na části těla, do kterého včela žihadlo vpíchla. Na rukou či nohou jsou otoky výrazně méně patrné než například na hlavě. Včelaři se proti bodnutí po několika letech stávají téměř zcela imunní. Jako první pomoc doporučujeme postižené místo chladit, nebo si v lékárně pořídit speciální mast. V normálních případech tyto potíže zmizí během 24 hodin. U přecitlivělých jedinců se mohou vyskytnout bolesti hlavy, závratě a zvracení, někdy dokonce vyrážka. Případy úmrtí po jednom nebo více bodnutích včelami se mohou vyskytnout, ale jsou velmi vzácné. Má-li citlivý postižený velké potíže, měl by lékař aplikovat injekci. Jinak se doporučuje co nejdříve vytáhnout žihadlo a přiložit obklad s octanem hlinitým. Alergickým (přecitlivělým) osobám lze poradit desenzibilizaci, kterou muže provést lékař.

Pravdou však je, že včelí jed v lékařství používali již staří Egypťané, Řekové, Římané i Arabové. Odebírání včelího jedu není jednoduché. Z obsahu jedových žláz 10 000 včel můžeme získat pouze 1 gram sušeného jedu. Dlouho je znám dobrý účinek na revmatické onemocnění kloubů a svalu.

Mateří kašička

Mateří kašička je produktem hltanových žláz včel a slouží ke krmení včelího plodu a matky. Má výrazně hormonální účinky. Včelaři mateří kašičku získávají z odebraných matečníků. Koupit ji můžete zmrazenou nebo vysušenou ve speciálních včelařských prodejnách nebo v lécích v lékárnách. Je známe její hojné užití v kosmetice. No bylo dosaženo i skutečně nadějných výsledků při léčbě bronchitidy, černého kašle, astmatu. Mateří kašička může pomoci též při arterioskleróze a celkově zpomaluje proces stárnutí.

Pyl

Pyl včely sbírají na květech rostlin. Ten však ve své surové podobě ještě pro včely nic neznamená. Aby jej dokázaly řádně využít, musí pyl projít tzv. fermentací, což je jakési zakvašení po smíchání s nektarem v buňkách plástů v úle. Tam pyl dozraje a včelky jej užívají proto, aby měly dostatek bílkovin.

Pyl mohou užívat i lidé. Podle způsobu odebírání pylu rozeznáváme pyl rouskový a pyl vypichovaný. Rozdíl je v tom, že rouskový pyl je odebírán včelám ještě než jej odnesou do úlu a než projde fermentací, kdežto pyl vypichovaný je pomocí speciálního vypichovátka odebrán po fermentaci z včelích pláství v úle, ten již obsahuje i enzymy včel.

Propolis

Slovo propolis při překladu z latiny znamená předměstí, ochranný val před městem, a včely propolis opravdu používají jako ochranný val. Používají jej jako stavební materiál na tmelení otvorů a dezinfekci prostor. Jde o tmel ryze rostlinného původu, který včely vyrábějí z lepkavé hmoty nacházející se na pupenech stromů (hlavně na pupenech topolů). Jde o velice voňavou směs asi 150 látek,  která je baktericidní. Pro své výrazné desinfekční a hojivé účinky je propolis mezi lidmi velice žádaný. Užívá se ve formě tinktury, mastí či čípků. V starověkým Egyptě byl využíván k balzamování. V dnešní době má významnou úlohu v kosmetice, ale pozor, v některých případech může vyvolat alergickou reakci.